Viktor Dyk
SOUMRAK MOŘE

Nalevo širé zřím moře,
napravo táhne se dýna.
Příboj, jenž tříští se o břeh,
mi cosi připomíná.

Po písku omytém vlnou,
reptaje nejdu a klna.
Zamyšlen tiše si šeptám.
říkám si: devátá vlna!

Vln osm potopí pouze,
vln osm přeskočí.
Vln osm vesele bije
do prsou, do očí.

Vln osm nemá zlé moci,
vln osm laškuje jen.
Vln osm nemůže zmoci,
devátá vezme tě v plen!

Devátá vlna smete,
s čím osm hrálo si,
devátá vlna nese,
však živé nenosí,

Devátá vlna zavře
mdlá ústa na věky.
A upíráš své oči
na moře bezděky.

Vlna se vzdouvá a týčí
prvá a druhá a třetí,
vlna se tříští a láme,
letí a nedoletí.

Tmí se a odkusi z hlubin
nějaký osud tě volá.
Rozběh se dobrodružně
do moře úzký hrot mola.

Tmí se a písčitou dýnou
vede tě tvá cesta.
A maně počítáš vlny:
čvrtá a pátá a šestá.

Ale jdeš odvahy plný
vstříc kterýmkoliv losům.
A marně počítáš vlny,
Počítáš: sedm. A osm