Karel Hlaváček
Mstivá kantiléna VII

Je večer - černé mraky jdou
neplodnou chorou krajinou
se modlit Anděl Páně …
Klekají tiše na lada, kde ironická nálada
mdle usmívá se na ně.

Je hříšný večer, večer mdlý,
někdo se s nimi nemodlí.

A černé mraky k věži jdou,
jež dříme v dálce za vodou,
a ruce věsí na ni …
Však zvony mdlé jsou bez moci
a spí po dlouhé nemoci
a neprocitnou ani.

Je hříšný večer, večer mdlý,
ni zvony mé se nemodlí.

A zbožné mraky jdou
se svoji marnou modlitbou
a s tichým smutkem jejím…
A moje rusá nálada
mdle usmívá se na lada
a ironisuje jim:

Je hříšný večer, večer mdlý,
u nás se nikdo nemodlí.