Petr Křička
Medynia Glogowska

Houfnice páté tryskem najíždějí.
Buď, Pane, vůle tvá!
Jak osud silnou učiň duši její:
Matičko ubohá,
hleď, hvězdou budou u nás nad lesinou
světýlkem planoucím
a v daleku, jak roky jdou a minou
blednoucím, hasnoucím.

List otcův líbám v duchu, vaše vlásky,
děvčátko vzdálené.
A vlna těžká, strašný příboj lásky
zalévá srdce mé.
k těm, kteří trpí. Srdce zmučeného
křeč tupá jihne v něm,
i ůzkost, úzkost nad národa mého
přehořkým kalichem.