Karel Hlaváček
Sensace v polosnu

Lilije!
Jsem strašně spit tou bělí vaší…
zavírám oči,
vlastně cítím,
jak se sami touhou po tmě zavírají -
ó, bože, díky - tma je - vidím tmu jen -
sametově hebkou tmu,
tmu černou, zahořklou,
tmu sazí …
-----------
… chumle ve tmě,
nějaké bílé chumle -
kde se vzaly ty bílé chumle jepic?
Tma od nich bělá, bělá intensivně,
bělá beze zvuku a mrazivě - ach, to je běli!
Já po celém ji cítím těle
a nejvíc na prstech tu mastnou běl,
i v žilách cítím ji - a já jsem všecek bílý
a dusím se tou bělím co jí všady,
chci křičet o pomoc,
však zoufalá ta myšlenka má zmítá se v té běli chaotické -

v běl taví se tou bělí, bělí bezezvukou,
jež se všech stran se na mne sype práškovitě
a zatlačuje má gesta,
ach, nekonečná běl …