Karel Toman
Září

Můj bratr dooral a vypřáhl koně.
A jak se stmívá,
věrnému druhu hlavu do hřívy
položil tiše, pohladil mu šíji
a zaposlouchal se, co mluví rodný kraj.

Zní zvony z dálky tichým svatvečerem
modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch země zpívá: úzkost víra bolest
v jediný chorál slily se a letí
k večernímu nebi.

Svatý Václave
nedej zahynouti
nám ni budoucím.